Axor

Náš první pes a jemu jistě patří díky za to, jak velkou lásku k těmto mohutným, přátelským psům máme, byl Axor Vodní živel. Dožil se pro nás a snad i pro něho krásných 11-ti let, i když byl poslední 2 roky vážně nemocný a téměř slepý.




Brit

Snad z neustálého strachu, že jednou přijde den, kdy zůstaneme bez Leona, snad, že jsme dali na rady veterináře, jsme Axorovi pořídili kamaráda Brita
z Plaského údolí. Bohužel z jeho přítomnosti jsme se radovali krátce, na 10-ti měsících Brit náhle zemřel. Jemu určitě patří dík za to, že byl Axorovi věrným společníkem a tak trochu i jeho „očima“.

Elvin a Axor

Zanedlouho nás opustil i Axor a mnozí znáte ten pocit - rychle další štěně. A byla hned dvě, tedy přesněji dva Axor z Jizerské stráně a Elvin pod Sosnovým dubem. Jestli jsme si až dosud mysleli, že už omyly a chyby začátečníků máme za sebou, že už jsme zkušení, ti dva nás vyvedli z omylu. Kdo zažil dva stejně staré psy pochopí, kdo nezažil, neumí si představit . Učili jsme se znovu a od začátku, sháněli rady, kde se dalo. V knihovně nám přibylo několik dalších knih o výchově psů a my se omlouvali návštěvám za okousané stěrače, kryty závěsných zařízení, sázeli nové stromky a doufali, že na roce a půl už máme nejhorší za sebou. A když už jsme si začínali myslet, že konečně zastáváme v naší smečce pozici „samce alfa“, přišla další rána. Naši psi se nám ztratili. Jednoho dne si vyšli na výlet, ať už sami nebo s něčí pomocí, už jsme o nich nikdy neslyšeli. A tak jen doufáme, že si snad našli jiný domov, kde je mají rádi, kde teď přinášejí radost, lásku a trochu těch rošťačin… Jim musíme poděkovat též, protože při jejich výchově jsme si uvědomili, že člověk nikdy nesmí podlehnout dojmu, že už ví…, protože stále je čemu se učit.

© David Nekovář, 2009-2019
Nahoru | Administrace | Kontakty